Déšť místo zlodějny

Měl jsem tu čest navštívit i jedno z nejexotičtějších měst Spojených států - Honolulu. S půjčeným automobilem, nejvhodnějším pro tuto destinaci (cabriolet), jsme se v něm vydali na náš první místní nákup. Slunce peklo, obloha, katalogově azurová, byla bez mráčku a vítr, zvedající dvoumetrové vlny, dobře reprezentující zdejší rodiště surfingu, se proháněl pouze po pláži - zkrátka vynikající podmínky pro vychutnání si výhod cabrioletu, dosti nepoužitelného doma, na 50. rovnoběžce severní šířky.

Odstavili jsme automobil na parkovišti obchodního domu a chvíli řešili, či má cenu zatahovat jeho střechu - přece jen, zloději jsou všude, že… Nakonec jsme si řekli, že budeme této polynézské společnosti, přece jen trochu jiné, než je ta kontinentální, důvěřovat a necháme automobil se staženou střechou.

Po cca půlhodině jsme se i s nákupem vrátili k automobilu. Slunce peklo, obloha, katalogově azurová, byla bez mráčku a vítr, zvedající dvoumetrové vlny, dobře reprezentující zdejší rodiště surfingu, se nadále proháněl pouze po pláži. Nic netuše jsme hupsli do sedadel automobilu - a jak rychle jsme si na ně sedli, tak rychle jsme z nich i vysedli… Byly totiž plné vody… ale proč, jak to?

Dostalo se nám naprosto pragmatického vysvětlení od kolemjdoucích - pršelo… no, pršelo… lilo! Zdejší pravidelné odpolední deště jsou totiž krátké, ale vydatné - asi jako když Vám v sauně vylijí kýbl vody na hlavu. Sluncem rozpálený povrch však rychle donutí vodu vypařit se a tak brzy není poznat, že vůbec mrholilo, natož lilo - až na ta naše sedadla…:-)

Zavírejte si dobře na Hawaii své automobily mezi 13:30 až 14:00!

Sice se v tuto dobu nekrade, ale zato lije.;-)