Milovat a milovat

Jsem rychlým - ve všem, i v lásce...

Žil jsem tehdy v hlavním městě Polska - Warszawa - a při svých četných toulkách mým novým bydlištěm jsem jednou v jednom zahradním baru u slepého ramene řeky Wisła narazil na dvojici mladých slečen. Vášnivě diskutovaly nad nějakou mapou, kterou jsem poté identifikoval jako mapu velehor Tatry.

Nenapadlo mne nic lepšího, než k nim přistoupit a bez jakéhokoliv úvodu (natož pozdravu a oslovení) jim s pomocí mapy oznámit (ukázat), odkud kam povede asi 7 km dlouhý tunel (profesní deformace;-)) úzkokolejné železnice ze Slovenska do Polska (Popradské Pleso - Zakopane; šlo tehdy o privátní iniciativu jedné nejmenované slovenské společnosti, intenzivně řešící společnou kandidaturu Slovenska a Polska na uspořádání zimních olympijských her v roce 2022).

Okamžitou reakcí obou slečen byl jejich absolutní nesouhlas s jakýmkoliv zásahem do tohoto území, neb (jak vzápětí vysvitlo), šlo o tzv. tatramaniačky - náruživé turistky a skalolezkyně a horolezkyně, specializující se na Tatry (jedna z nich dokonce měla nedaleko i obchod se sportovními potřebami, jak se později ukázalo).

Samozřejmě jsem se nenechal odradit a vysvětlil jsem jim přínosy tohoto investičního záměru. Ukázalo se, že ve finále jsou ochotny mým argumentům nejen naslouchat, ale je i pochopit a dokonce i uznat - ba co víc, jedna z nich projevila zájem o opětovné setkání s mou osobou (ta, co ten obchod neměla:-)).

Vyvinul se z toho celkem krásný vztah a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být jinak (byl jsem dokonce představen i jejím rodičům, což v silně katolickém Polsku něco znamená…).

Jsem ovšem rychlým - to už samo o sobě je pro většinu vztahů nebezpečné - a navíc jsem tehdy netušil, jakou váhu Poláci (spíše tedy Polky (a nejen ony)) přikládají některým slovům, zásadním pro vztah.

Nejde přitom vůbec o nějakou jazykovou bariéru (i polsky umím dobře) a ani inteligenční (za inteligenta se rovněž považuji;-)), nýbrž o kulturní (min. pro mne) - netušil jsem totiž, jakou váhu v Polsku přikládají rozdílům mezi slovy "kocham" a "lubię". I bratři Slováci by sice řekli "milujem" a "ľúbim" (česky skrátka pouze a jenom "miluji"), ale citový rozdíl jsem v tom tedy tehdy fakt nehledal.

No… měl jsem...

Není totiž milovat jako milovat. Já jsem ten mezistupeň "lubię"/"ľúbim" totiž odignoroval a to bylo tím kamenem úrazu...

Cítíte již i Vy mezi tím nějaký rozdíl?

Já již ano - ale stálo mne to vztah s jednou krásnou mladou (nejen) tatramaniačkou…