Pan Šíp, pan Chovanec a pan Jančura

Čekali jsme na odlet na letišti Paris Orly. Letadlo jedné nejmenované (a navíc dnes již ani neexistující) společnosti mělo zpoždění asi půlhodiny a tak jsme se vybrali zkrátit si čas do místního baru (jak jinak).

Kolegové pili pivo a já víno (jak jinak). Hodnotili jsme úspěšnost naší pracovní mise ve Francii, kolegové hodnotili kvalitu místního piva (;-)) a já vína (heč!). Zpoždění letadla neustále narůstalo a tak jsme v živé debatě pokračovali dále. Místní rozhlas neustále něco mlel, nejčastěji něco ve stylu "poslední výzva pro cestující".

Nedošlo nám, že je to poslední výzva pro nás.

Nastal totiž čas i našeho opožděného odletu, jen my jsme to nějak nezaregistrovali, ačkoliv jsme prý byli opakovaně k nástupu do letadla vyzýváni.

Všechno dobře dopadlo, omluvili jsme se palubnímu personálu i cestujícím (bez nás by stejně neodletěli, neb jsme měli v podpalubí zapsaná zavazadla a ta by museli při vyřazování pracně dohledávat) a poslušně jsme se coby nejsvětější trojice usadili na svá místa.

No uznejte: poznali byste se Vy na našem místě při výzvách "mesijé sip, mesijé šovanek é mesijé žankurá"?

PS:

Fotografie je výjimečně zvolena jako neilustrativní, na památku jednoho z nás.

Requiescat in pace!:-(